Způsob lovu Kríů se lišil podle oblasti osídlení – Kríové na severu lovili karibu, losy a spolu s nimi i menší zvířata jako bobr nebo králík. Pro Kríe na východu bylo nejdůležitější způsob obživy a lovu – rybaření. Kmeny, které žily v kanadských lesích a na Velkých pláních lovily bizony a uctívaly duchy lovu. Země byla matkou všech zvířat a byla pojímána jako počátek a nezbytnost pro veškeré bytí. Příroda byla vnímána jako integrovaný celek.
Nejpoužívanější zbraní pro lov byl luk a šíp, které používali jak pro lov tak i v potyčkách s jinými kmeny. Dalšími zbraněmi, které byli využívány byly oštěpy a nože.
Kríové z pláni využívali někdy při lovu řízené požáry k nahánění zvířat do pastí. Kríové na severu používali speciální nástroj – birchbark, který vydával zvuk přitahující losy. A východní Kríové, pro které byl nejvýznamnějším způsobem obživy rybolov využívali háky na ryby /podobné novodobým rybářským prutům/ a sítě na ryby.
Stopování bizonů
Lov bizonů
birchbark - lov losů
Rybolov Rybolov - síť
Karibu
Zvířata v představách Kríů
Zvířata sdílející životní podmínky na pláních s lidmi jsou vnímána jako moudrá a silná. Disponují většinou stejných schopností jako lidé a do jisté míry je převyšují. Zvířata jsou prostředníky mezi lidskými tvory a nadpřirozenými silami
S tímto pohledem na zvířata jako příbuzné, v lovecko-sběračské společnosti, která výrazně hodnotní získávání zvířat pro maso, dochází k nevyhnutelným rozporům mezi postojem vzájemnosti a příbuzenství se žijícími bytostmi a antagonismem jejich zabíjení a pojídání. Aby se s tímto rozporem vyrovnali existoval od pradávna obřad Tanec slunce.
Zabíjení zvířat porušuje příbuzenské vztahy, ale obřady obnovy světa /Tanec slunce/ zaměřující se na bizony slouží k symbolickému smíření. Procesem uvedení bizona do posvátného postavení, které je vyhrazeno pouze jemu a prokazováním velkého respektu a úcty při Tanci slunce, se vše dostává do rovnováhy.Výsledkem je prohlubování smyslu pro příbuzenství, který pomáhá obnovit harmonii mezi lidmi a bizony.
Indiáni předpokládali, že - bez bizonů "bychom nebyli nic," vyjmenovávají mnoho důvodů pro utvrzení tohoto předpokladu. Bizona využívali pro jeho maso, kůži, rohy, orgány, a kosti. Bizon je, zdá se, speciálně stvořen pro Indiány - bílí lovci měli ve zvyku říkat o bizonovi ,že je hloupý protože bylo snadné ho střílet, neměl strach z pušek. Ale bizon nebyl navržen tak aby se vyrovnával s moderními zbraněmi. Byl stvořen k čelení indiánským šípům. Co se týče bizona jako “nejbližšího ze všech zvířat lidem", Kríové (a mnoho dalších prérijních indiánských kmenů) viděli paralely mezi tímto velkým zvířetem a sebou samými. "Bizoni evidentně mají náboženství, protože i oni dbají o čistotu svých dětí, umývají je a obětují chlupy když se škrábou o stromy"
Velmi důležitým faktem pro pochopení indiánského myšlení je, že bizon je velmi sociální živočich, vrozeně pospolitý. To je znak se kterým se prérijní lidé mohli identifikovat, nalezli zde mnoho paralel ke svým společenským vztahům charakteristickým pro jejich vlastní společenskou strukturu. Na rozdíl od většiny samotářských druhů, bizoni jako stádní zvířata, jsou často označováni domorodci jako "kmen" nebo "národ." A jak je zmíněno, přesuny a místa pobytu tohoto "bizoního národa" ovlivňovaly indiánskou kmenovou strukturu a jejich umístění v daném ročním období. Prérijní Indiáni k vzájemnému ovlivňování s bizony zpravidla nevyžadovali osobní kontakt s jednotlivými zvířaty, ale spíše s celým druhem nebo populací.. Jeden určitý bizon je oslovován zřídka tak je to se všemi zvířaty považovanými za potravu. Tato praxe pomáhá eliminovat nechuť konzumovat maso z důvěrně známého jedince. Proto je společenský obřad smíření veden jako záležitost druhů: lidská společnost se smiřuje s bizoním národem.
Zproštění viny vyplývající ze zabíjení a pojídání cítících stvoření napomáhá všeprostupující víra, že zvířata se lovci ochotně nabízejí sama. Tato myšlenka se odráží v postřehu, že pokud prérijní Indiáni mluvili o lovu hovořili vždy ne o 'honbě' ale o ' volání'.
Tak oběť tanečníků prostřednictvím půstu, žízně, a samotrýznění reflektuje touhu vrátit něco přírodě, se zvláštním přihlédnutím k život udržujícímu bizonovi, výměnou za minulé a budoucí výhody. Významnými činy jako je zdržení se konzumace bizoního masa, přináší přesvědčená, že obětování části masa zabitého zvířete usmiřuje Bizoního ducha, což se děje vložením kusu posvátného bizoního jazyka zpět do země během obřadní hostiny.
Tanec slunce
(společný pro mnoho indiánských kmenů žijících na prériích)
Zpravidla se konal v pozdním jaru nebo ranném létě. Obřad oslavuje obnovu duchovní znovuzrození účastníků a jejich příbuzných ; právě tak jako obnovení žijící země se všemi jejími součástmi. Tanec slunce reflektuje vztahy k přírodě a obsahuje symbolická představení různých zvířecích druhů, zvláště orla a bizona, kteří kdysi hráli zásadní roli v životech lidí a jsou obdařeni posvátností a zvláštní silou. Obřad, zahrnující oběť a prosbu k zabezpečení harmonie mezi všemi žijícími bytostmi je stále praktikován mnoha současnými domorodými Američany.
Důvody pro účastnění se obřadu se různí podle jednotlivců a kmenů. Motivace pro obětování zahrnuje poděkování za přijaté požehnání, obnovu rovnováhy mezi přírodou a lidským stvořením, usmíření Bizoního ducha a poděkování za dostatek potravy (především bizonů) v období zimních měsíců.
Zpravidla má každý tanec slunce svého patrona nebo ručitele, obvykle jím bývá hlavní tanečník a je to on kdo nese výlohy obřadu. Událost obyčejně zahrnuje i více než týdenní soukromou přípravu během které je tanečník instruován ,konají se modlitby a teprve potom následuje veřejná taneční část. Stavba sun dance lodge je doprovázena komplexem rituálů při nichž se uřízne zvláštní strom sloužící jako středový kůl a kolem se postaví taneční arena. Vchod je směrován na východ, a v některých kmenech se místo východu slunce každý označuje. Uvnitř je oltář obvykle ozdobený bizoní lebkou. Tanečníci se během tří nebo čtyř tanečních dnů postí a zdržují se i pití.Za zpěvu bubeníků sedících poblíž vchodu se účastníci rytmicky pohybují dozadu a dopředu od obvodu ke středovému kůlu. Tanečníci nepřetržitě pískají na píšťaky z orlí kosti a fixují svůj zrak na rozsochu středového kůlu známou jako" hnízdo hromového ptáka" nebo" orlí hnízdo"°. Období odpočinku se střídají s intervaly tanečními. Na konci tance se konají očistné obřady a účastníci se mohou napít a skončit půst.Chýše je pak opuštěna a její konstrukce tu přetrvává jako připomínka obřadu, před tím než se vrátí živlům.
Tanec slunce
Mapa stránek